József Farkas

Evangelium hlásal jako osvobozující radostnou zvěst o Boží lásce a smíření. Jako klíčový biblický verš pro svůj sbor vybral: "Kdo ke mně přijde, toho jistě neodeženu pryč."

Joseph Farkas byl výraznou ososbností maďarské reformované církve druhé poloviny 20. století., zabýval se zároveň studiem Bible i psychologie a v obou oblastech přinesl nové myšlenky. Učil lidi věřit i přemýšlet zároveň a žít harmonickým, vyváženým životem.

Nové myšlenky přitahovaly hlavně mládež, za osvíceným pastorem chodili z celé Budapešti lidé, kteří žíznili po radostné zvěsti, aby slyšeli o Bohu "jedné tváře", který není schizofrenní, není tím, kdo miluje a nenávidí, ale jednoznačně pouze miluje.

Na počátku 90. let přišli prostřednictvím Évy Farkas do Budapešti kvakeři. József Farkas čítával kvakerské publikace z Německa, kvakerů si vážil a odkazoval na ně i ve svých kázáních.

• Jeho horizonty nejsou omezené, nedělí svět na část náboženskou a nenáboženskou. Pro něho je všechno "náboženské", protože věří, že Bůh je Pánem celého světa. S tím souvisí i další označení, které je pro něho charakteristické: interkulturní.
• Hlásá i žije svobodu, vykoupení, šíři pohledů a otevřenost. Litera zabíjí, ale Ducha dává život, kde je Duch Páně, tam je svoboda.
• Ježíš Kristus stojí ve středu všeho. Nad Ježíšem nestojí Bible (jak to obvykle v církevní praxi bývá!), ale Duch Kristův stojí nad Biblí - a nade vším, ve středu všeho.
• Zabývá se spíše věcmi otevřenými pro budoucnost než uctívanými tradicemi minulosti. Problémy spojené s neustálou obnovou církve (semper reformari) považuje za aktuálnější než vyzdvihování její bývalé slávy.
• Není příznivcem uzavřených systémů, ač byl sám kalvinistickým farářem pastorem.
• Hlásá ježíšovské "více". Život je více než to, co my pod tím slovem chápeme a prožíváme. Pravda je více, zdůrazňuje, než se vešlo do jeho knih a kázání. Ty považuje spíše za takovou trampolínu, na které se nemá stát, ale snažit se z ní odrazit výše.

Jeho manželkou byla Éva Farkas-Tatár, matka pěti dcer, mnohonásobná babička a prababička, ve sboru známá "teta Éva", která po celá desetiletí vedla na Gyulai práci s dětmi. Byla rovněž mezinárodně známou esperantistkou a redaktorkou esperantských pořadů maďarského rozhlasu. Organizovala konference Mezinárodní esperantské křesťanské ligy a zároveň po dlouhá léta poskytovala službu duchovní pomoci po telefonu.

V jednom ze svých nejzvláštnějších kázání představil staré křesťanské pojetí člověka, v němž trojice tělo - duše - duch získává sílu právě z toho posledně jmenovaného.

"Blahoslavení duchovní žebráci. Blaze těm, kteří se nespokojí se životem v redukované dvojici tělo-duše. Chtějí žít plným životem. A toto je cesta, která k němu vede: ,Přijměte Ducha svatého!'"