QUNC (Kjújúensí)

Co to je? Jak se to vyslovuje? O co běží? QUNC (KVSN) je zkratka pro Quaker United Nations Committee (Kvakerský výbor Spojených Národů). Zprvu mi chvíli trvalo zvuku té zkratky přivyknout. Asociovalo mi to Spojené národy "v příruční verzi" - praktické a limitované.

Od jara 2018 sedím v tomto výboru coby delegátka za Evropskou a blízkovýchodní sekci Náboženské společnosti Přátel (European and Middle East Section of Friends, EMES). Tento výbor podporuje práci Kvakerské kanceláře při Spojených národech v New Yorku (QUNO). A to existuje ještě obdobný výbor, který podporuje Kvakerskou kancelář při Spojených národech v Ženevě. Každopádně žádný z těchto výborů nefunguje "příručně". A tak se, marná sláva, zcela proměnilo moje chápání "kjújúensí"(česky "kávéesen"). Přistihla jsem se, že ho dokonce zvučněji vyslovuju.

QUNC je společný orgán, který se zodpovídá centrálnímu výkonnému výboru FWCC (Friends World Committee for Consultation), stejně jako řídícímu výboru AFSC (American Friends Service Comittee). QUNC má celkem deset členů, přičemž pět členů nominuje AFSC (skrze svůj nominační výbor) a dalších pět členů nominuje FWCC (přičemž každý z nich reprezentuje jeden region, plus generální tajemník). Generální tajemník AFCS (nebo stanovený člen) a členové QUNO v New Yorku mohou navštěvovat setkání QUNC v New Yorku. Výkonný tajemník FWCC za Ameriky rovněž může navštěvovat setkání QUNC v New Yorku. Jeden nebo dva nominovaní členové AFSC do QUNC v New Yorku jsou zároveň členy řídící komise AFCS.

Musela jsem si razit cestu silným větrem a sněhovými vločkami, abych se dostala z Penn Station do Quaker House na 48. ulici v New Yorku. Letošním jaro přineslo pro východní pobřeží USA mnoho silných bouří. Když jsem dorazila do Quaker House, vřele mě přivítali mladí spoluorganizátoři a informovali mě o plánovaném programu.

Ještě tentýž den dorazili všichni zbylí delegáti, stejně jako ředitel QUNO a řada dalších pracovníků z kanceláře QUNO, která je přímo proti budovám OSN a pouhé čtyři bloky od Quaker House. Delegáti QUNC se začali postupně poznávat. Byli otevřené mysli a setkání vládla pokojná atmosféra.

Byla jsem trochu v napětí. Vím toho dost o OSN? A vím vůbec dost o práci QUNO? Kdo jsou další delegáti? Řada jmen a příběhů se mě začalo mísit v hlavě. Tohle je jedna z chvil, kdy si vždycky vzpomenu na kvakerské učení poslouchat a čekat na pokyny vyššího vědomí.

Během těchto pěti dnů se mi naskytla řada příležitostí pro kvakerskou praxi. Jednak během setkání v Quaker House. Potom při příležitosti dlouhé a informativní procházce po budovách OSN a nakonec, to byl možná vrcholný zážitek, na Pendle Hill, kde probíhalo naše organizační setkání.

A tak mi účast v komisi přinesla v prvé řadě vysvětlení, jak se QUNO daří plánovat a organizovat projekty. Organizační setkání poskytlo prostor pro vzájemné sdílení informací o tom, které plány se uskutečňují. Dlouhodobým cílem QUNO je následující: "QUNO skončí svou práci jakmile OSN plně dostane své odpovědnosti, kterou je budovat mír a přecházet násilným konfliktům. QUNO bude pracovat se širší komunitou OSN při realizaci tohoto cíle, přičemž bude odhodláno při sledování tohoto cíle podporovat použití nenásilných prostředků" (citát ze Strategického plánu QUNO z roku 2008). QUNO je příkladem kontinuity kvakerské přítomnosti na rozvoji mírového úsilí a jeho dosavadních výsledcích.

Od prvních Mírových kongresů v 19. století vzrůstá snaha o analýzu historických, sociálních a kulturních forem míru a smíření. "Mír" se stal předmětem zájmu. Jedním z výsledků těchto snah je zrod "Mírových studií" jako akademické disciplíny. (Prvním profesorem Mírových studií byl britský kvaker Adam Curle. Učil na Univerzitě v Bradfordu v Anglii na katedře Mírových studií, kterou sponzorovala Společnost Přátel.)

Ve dvacátém století se mírové vědě dostalo širšího uznání. Řada myslitelů vyvinula koncepty platné pro svět, v němž by se konflikty řešily cestou nenásilí. Přesvědčivými argumenty dokázali, že mezinárodní instituce musí vést snaha o to dosáhnout konsensu a stanovit obecná pravidla proti válkám, a že tento konsensus musí být pro všechny závazný. Národy, které reagují na konflikty násilím a válkou, by pak mohly být v této činnosti zastaveny nadřazenou organizací. Z těchto idejí se zrodil koncept Spojených národů. Cesta k jejich založení vedla přes dvě mírové konference v Haagu (první se uskutečnila v roce 1899 a druhá v roce 1907), přičemž obě usilovaly o závazná pravidla, co se týče odzbrojení a za mírová řešení konfliktů. Dalším krokem bylo založení Ligy národů, jako první instituce, která jednala jménem mezinárodního práva v mezinárodních otázkách. Překážky byly obrovské. Liga národů neuspěla. Dalším mezníkem byl Kellogův - Briandův pakt z roku 1928, mezinárodní smlouva vylučující válku jako prostředek řešení mezinárodních sporů, podepsaná v Paříži krátce před světovou finanční krizí.

Po druhé světové válce, NSDAP a masivním ničení a strašlivých hrůzách těchto let, znamenal vznik Spojených národů v roce 1945 nový pokus o to vytvořit institucionalizovanou a závaznou mezinárodní legislativu pro mírotvornou činnost. Všechny tyto mezníky znamenají posun vstříc k pokojnému světu, ke globální ochraně lidských práv a prevenci násilí. Od počátku mírových hnutí až po dnešek se na nich podíleli kvakeři.

Pro mírová studia je prioritou, aby se rozvíjely mezinárodní struktury pro udržování pokoje ve světě. Jde o princip upuštění od násilného řešení a přesunutí odpovědnosti směrem k vyšší struktuře, na které se předtím zúčastněné strany dohodly. Centrální moc musí disponovat autoritou mezinárodního práva, a skrze ni proměňovat ideje v reálnou moc. V historii lidstva však dosud k takovému delegování politické moci nedošlo. Pokusy o uskutečnění takových politických kroků jsou celkem nedávného data.

Jsme dětmi doby, která si musí uvědomit a podporovat první kroky vstříc novému globálnímu přístupu k řešení konfliktů s pomocí konstruktivní mediace. Mezinárodní organizace, které se dobrovolně podřídí vyšší politické síle, jsou vzácné. Ony jsou první, které mohou činit kroky vstříc novému přístupu k mezinárodním tenzím a konfliktům. Principem tohoto nového přístupu je přeměna a mediace konfliktu - nepoužívat násilí a nevést válku. Cílem je odzbrojení.

Během těch pár dnů, kdy jsem pracovala ve výboru, jsem si znovu uvědomila, že práce OSN je orientována daleko do budoucnosti. Jde o dennodenní boje o řadě menších či větších problémů. Každý se stává mezníkem na cestě vstříc humanitě.

Každý člověk, který pracuje pro OSN, se podílí na realizaci tohoto ohromného mírového projektu. Na druhou stranu existuje sousta různých důvodů, proč si zvolit práci pro OSN. Mnoho těchto lidí se určitě podílí na naději budoucího světa, kde je víc pokoje, jiní jsou rádi za dobře placenou práci, ať už v OSN nebo jinde.

Když jsem byla na komentované prohlídce budovy OSN, obdivovala jsem překrásné místnosti a haly, uměleckou dekoraci, kterou tvoří dary od různých národů a to všechno je k užitku několika tisícům zaměstnanců. To místo jsem vnímala jako neutrální, fajn, přátelské a zároveň dost anonymní. Snažila jsem si představit, jak bych to tam vnímala, kdyby všechny ženy a všichni muži tam pracující se osobně podíleli na míru ve světě? Co kdyby se množství konceptů a rozhodnutí různých oddělení v OSN reálně proměnily v úspěšné mírové projekty? A co kdyby zaměstnanci této organizace po celém světě byli zcela přesvědčeni, že jejich angažmá v udržování míru je ten nejúctyhodnější úkol?

Existuje odpor proti míru. Důvody, proč tomu tak je, jsou komplexní. Všude na světě existuje i odpor proti mírovým jednáním, a to i v členských zemích OSN (toho času existuje 196 členských států!). V mnoha případech nejsou dohody stanovené OSN nutně v některých zemích přijímány s nadšením. Svrchované národní státy všude na světě se nechtějí vzdát práva vyvodit z těchto dohod své vlastní důsledky a interpretují je po svém, a tak moc a svrchovanost jednotlivých národů určují proces jejich politického uplatňování. Je ovšem stále víc kriticky myslících lidí, kteří se v otázce míru na světě angažují. Bohužel však ani zdaleka netvoří většinu.

Naši Přátelé, kteří pracují v kvakerských úřadech při Spojených národech se plně angažují v různých aspektech mírotvorné činnosti, podle kvakerského mírového svědectví. Tato důležitá kvakerská tradice podporuje vytrvalost Přátel, aby rozvíjeli a stanovali mírové standardy. Obrazy a představy o míru se mezi jednotlivými kvakery samozřejmě liší. Ale jedním z klíčových cílů kvakerství je hledat při rozhodování vedení od vyšší moudrosti než je naše racionální mysl. Pro některé z nás je to Boží vyšší vědomí, pro jiné je to duchovní síla. Je to každopádně enigmatická energie, snová a zároveň zcela probuzená.

Vnímám Spojené národy jako projekt plný protikladů. Celý směřuje k vytvoření budoucí skutečnosti, která buď nastane, nebo nenastane. Ten proces je ohromný experiment, který je stále v napětí, který pokračuje dál navzdory nekonečným frustracím, které znamenají, že je třeba pokračovat s o to větší vytrvalostí. Věřím tomu, že k mírové práci patří setrvávat "v napjatém očekávání". Víme, že cokoli se vyvíjí a roste, se musí vyvíjet a růst z diferencí. Určitě je tomu tak s mírem. Jde o to netransformovat napětí v jakýkoli druh násilí. To není snadný úkol. Všechny ženy a muži, kteří pracují na tomto poli, potřebují, aby se jim za jejich úsilí dostalo úcty, ocenění a uznání. Často je bohužel pravdou pravý opak. Mírová práce bývá vnímána jako bezvýsledná obtíž. Je třeba tento náhled na svět změnit!

A s tímto vyzývám naši kvakerskou komunitu, aby více oceňovala Přátele - a všechny ostatní - kteří se angažují v tomto velkém projektu lidstva. Přeju si, aby si kvakeři všude na světě uvědomili, že práce pro mír je dnes jedním z našich nejdůležitějších úkolů! Práce pro mír, přes všechna selhání, je kontinuální proces, který usiluje o to, aby vznikla nová společnost pro všechny lidi. Proto píšu tuto zprávu o práci vytvořené našimi Přáteli z QUNO, s výzvou, abyste je podporovali, oceňovali jejich práci, sdíleli dosavadní výsledky jejich práce a podíleli se i finančně, jak nejvíce to půjde, abyste podpořili jejich projekty a měli je ve světle.

červenec 2018

Jalka