Společenství / Community

Přestože kvakeři kladou důraz na osobní hledání a zodpovědnost každého člověka, nejsou izolovanými hledači, ale tvoří pestré společenství.

Přátelé došli k tomu, že Světlo může osvěcovat skupinu lidí stejně jako srdce jednotlivce a spojit je ve společenství víry, svědomí a zkušenosti. Proto jako svůj úkol vidí budování širšího světového společenství tím, že budou v sobě navzájem hledat Boží sílu, jiskru, Krista nebo Vnitřní světlo.

Bez ohledu na to, jak velké rozdíly mezi námi jsou v množství zkušeností, v kultuře, věku nebo pohledu na svět, tvoříme jednu velkou lidskou rodinu, jsme duchovní bratři a sestry. Jakožto Boží děti, které Bůh miluje bez rozdílu, si každý z nás zaslouží být respektovaný a přijímaný se svými odlišnostmi.

Proto se musíme se učit spolu jednat tak, že v sobě navzájem hledáme a posilujeme to nejlepší, řečeno slovy George Foxe že "reagujeme na to božské v každém z nás". Právě v takovémto společenství lidé ukazují Boží milost a lásku podle toho, jak ji sami prožívají. Přestože kvakeři kladou důraz na osobní hledání a zodpovědnost každého člověka, nejsou izolovanými hledači, ale tvoří pestré společenství. Právě život ve společenství jim umožňuje výsledky svého hledání konzultovat s ostatními a také lépe uskutečňovat věci, o kterých jsou přesvědčeni, že by je udělat měli.

Taková věc se v kvakerské angličtině nazývá těžko přeložitelným slovem "concern". Když některý kvaker přijde s tím, že mu leží na srdci nějaká praktická věc, přednese ji na pracovním setkání a může dojít k řetězové reakci, kdy se dané věci ujme více lidí a začne jednat. Konkrétním příkladem může být například hnutí za zrušení otroctví v USA, které má své počátky mezi kvakery.

Protože kvakeři věří v možnost bezprostředního spojení s Bohem, necítili potřebu vytvářet nějakou hierarchicky uspořádanou církevní strukturu nebo centrum moci a autority. Přátelé předpokládají, že je zodpovědností každého člověka, aby hledal Boží vůli a jednal podle ní. První struktury začali kvakeři v době, kdy byli pro své názory vězněni. V současnosti existuje síť místních, regionálních, národních a mezinárodních organizací, která je ale organizovaná směrem zdola. Tak jako jsou ale rozdílní jednotliví kvakeři, tak se od sebe mohou lišit i jejich skupiny. Typické pro kvakery je také velké množství sympatizantů, kteří se účastní pravidelných bohoslužebných setkáních a dalších akcí. Je to tím, že kvakeři jsou velmi otevření a vítají mezi sebou návštěvníky aniž by naléhali, aby se stali jejich členy.

Protože kvakeři nemají duchovenstvo, jsou za život místního shromáždění zodpovědní všichni členové. Přesto si ale každé místní shromáždění volí svého tajemníka. Většina shromáždění má i starší, diakony, pokladníka a různé výbory, které vykonávají různé speciální úkoly. Starší se starají o duchovní život společenství a o "správné vedení bohoslužebných setkání". Jejich nejlépe viditelnou úlohou je, že na konci bohoslužebného setkání vezmou za ruce své sousedy (ti udělají totéž, až se celý kruh uzavře), a to je znamení, že setkání skončilo. Diakoni zajišťují v případě potřeby pastorační péči o jednotlivé členy a návštěvníky shromáždění, nebo i o celé rodiny. Pomáhají v jejich osobních těžkostech a také radí a informují o možnostech stát se členem shromáždění a udržují kontakt se členy, kteří se setkání nemohou pravidelně účastnit.

Řada lidí, kteří se zajímají o kvakery, nebo jsou členy Náboženské společnosti Přátel, žije v zemích nebo oblastech, kde nejsou žádná kvakerská shromáždění. Tito izolovaní Přátelé často čelí problémům s hledáním duchovní podpory a zachováváním věrnosti kvakerským ideálům. Proto jim někdy přijde naprosto samozřejmé účastnit se bohoslužeb se členy jiných náboženských společenství. Svůj pocit, že náleží k širší světové rodině Přátel, mohou rozvíjet také prostřednictvím korespondence s jinými Přáteli nebo kvakerskými organizacemi.